HISTORIE » Francouzský krám
Francouzský krám

V kolínské Knize mešťanů záznamů o přijetí občanů bylo obchodní zboží od Farina & Co. oficiálně označeno jako francouzský krám. Znamená to, že se zde prodávalo hlavně hedvábné zboží, zlaté a stříbrné artikly, spony, pásky, péra a paruky. Francouzský krám bylo vše, co byla „haute couture“ rokoka. K tomu patřily i vonné a toaletní vody. Takže se v žádném případě nejednalo o nějaké harampádí, jak by se nám mohlo zdát z dnešního názvu. Šlo o luxusní zboží - italsky„Roba Francese“. Firma jako Farina & Co. mohla v Kolíně v 18.století obchodovat vlastně pouze prostřednictvím francouzského krámu, neboť provozování řemesla ve měste bylo vázáno přísnými předpisy.

Mušlový sál kolínské radnice v rokokovém stylu.


Dům Farinů charakterizuje stavební
historie stará 2000 let. Byl zřízen na
ruinách římského pretoria a středověké
židovské čtvrti a do současné doby
byl několikrát přestavěn, zrenovován
a nově postaven.

Johann Maria Farina, zde jej
představuje Marek Maciej Lysakowski.

Samostatní podnikatelé narození v Kolíně směli a museli být členy nějakého cechu. Cechy pocházely ze středověku a byly to předchůdci obchodních a řemeslnických komor, cechovní společenství města. Upravoval se v nich druh a objem obchodu a řemesla. Měly odstavit konkurenci domácích podniků a poskytnout svým členům prostřednictvím restriktivních obchodních zákonů určitou konjunkturní nezávislost. Cizinci,kteří měli v Kolíně občanská práva, takzvaní přistěhovalci jako italští Farinové, zůstali z cechu vyloučeni. Směli být činní pouze v řemeslech bez cechu a k nim patřilo obchodování prostřednictvím francouzského krámu.

Přistěhovalci navíc museli být katolíci. Židům a protestantům byla v Kolíně řemesla a občanská práva všeobecně odepřena. S katolicismem neměli Italové zajisté žádné problémy a ostatní omezení využili Farinové ve svůj prospěch. Pocházeli přece ze země, kde bylo v době renesance vynalezeno bankovnictví a bezhotovostní platební styk. Již ve středověku byli v Kolíně známí lidé, pocházející povětšinou z Lombardie, kteří půjčovali peníze. Italové se po staletí podíleli na vývoji novodobého finančnictví a obchodu v Kolíně. Status přistehovalců měl navíc jednu důležitou přednost. Protože nebyli vázáni na cech a nemuseli tedy obchodovat s výrobky vyplnující mezery na trhu, mohli operovat do několika stran. V Kolíně směli využívat všech hospodářských privilegií spojených s občanskými právy. Na rozdíl od protestantů tedy směli kupovat nemovitosti. Na druhou stranu mohli rozpínat svou hospodářskou činnost bez cechovních zákonů omezujících obrat, v libovolném rozsahu a daleko za hranice čestného a pilného občanského města.

A to byl rozhodující klad pro podnik orientovaný na export. Ta pravá klientela pro francouzský krám se totiž pohybovala mimo Kolín, v bližších i vzdálenějších knížecích společnostech.