HISTORIE » Esence
Esence

Německý kníže mezi básníky,
Johann Wolfgang von Goethe, vlastnil
Farinovu Eau de Cologne. Po léta byl
Farinovou vůní zásobován. Na jeho
psacím stole stával košíček
s šátky napuštěnými Eau de Cologne.

Bez vůně bergamotu či limety by originální Eau de Cologne nemohla existovat. Citrusy provoněný, jižním teplem prodchnutý mrholivý nádech parfému by se stal německou, francouzskou nebo jinou vůní, pokud by Johann Maria v Kolíně již dříve nezačal s importem esencí jako je silice z pomerančových květů, neroli nebo bergamot. Tyto a mnoho dalších vonných látek nutně potřeboval k výrobě. Samotný dovoz tohoto zboží byl výrazem nejvyššího luxusu. Jižní plody byly v 18. století jedním z obrazů arkádského štěstí:

„Znáš onu zem? Květ citrónu se skví, / oranže žhnou tam z temna listoví / hrá větérek, jenž z blankytu se zdvih?“, takto toužil Goethe ve své básni. V oranžériích, tropických sklenících rokokových zámků, ukájela vybraná společnost svoji touhu po anticko-středozemské blaženosti. Mimochodem: i Goethe byl milovníkem Eau de Cologne.

Johann Maria odebíral své vonné esence přímo z jejich původních regionů. Samotné získávání olejů bylo náročné a drahé. Květy jasmínu bylo kupříkladu třeba celé hodiny a dny hníst ve vepřovém sádle, dokud tuk nepojal květový olej. Ten se pak pomocí alkoholu od tuku a zbytků květů opět separoval. Tato metoda takzvané "enfleurage" rostlinných olejů byla velmi náročná i fyzicky. Zisk přírodní ambry závisel spíše na náhodě. Podobně jako mana nebeská, ale zdaleka ne tak bohatě rozptýlený, sbírali lovci velryb na moři nebo na břehu sbíral sytě sladce vonící, plovoucí produkt vyvrhovaný vorvani. V lednu roku 2005 objevil jeden irský pár na břehu moře asi patnáctikilogramový kus tohoto materiálu. Ona hrouda, jak nález bez jakékoli noblesy označily jedny německé noviny, měla hodnotu 30.000 eur.


Pro výrobu Eau de Cologne
se sklízí 5-7 centimetrové
plody bergamotu ještě
zelené. K získávání
monoesence v destilačním
procesu se používají
výlučně slupky. Bergamot
obsahuje více než 350 různých
aromat a díky tomu je jednou
z nejkomplexnějších přírodních
vonných látek. Představuje
hlavní nótu Eau de Cologne

Čistota a kvalita použitých esencí i alkoholu, kterým byly spojovány, měly nejvyšší prioritu. Johann Maria chtěl být informován o veškerých podmínkách pro růst rostlin, z nichž se vyráběla vonná aromata, dokonce i o destilačních postupech k získávání esenci. „Váš nejdražší bergamot pro mě není dost dobrý. Musíme najít lepší“, káral roku 1719 svého dodavatele Barbieriho v Bruselu.


Destilace citrusových olejů v pěstitelské
oblasti Grasse, kolébce esencí.

Belgický obchodník odebíral bergamot, tento nejedlý citrón hodný k zalíbení pouze jako vůně, od zemědělce z Reggia. „Psal jsem Fleurymu, jak by měl stromky zavlažovat, myslím, že na to nedbal. Popiš mi při své příští cestě, jak je zavlažuje, protože v tom spočívá celá vůně.“

Rovněž způsob skladování a tvar a materiál přepravních nádob na esence již přeměněné v olej byly základem pro kvalitu Eau de Cologne, které musely být velmi citlivě posuzovány. Parfumér Johann Maria očekával i zde nejvyšší pečlivost. „Teď potřebuji olej od Bernoniho, ani tady nejsem spokojen. Musí být čerstvý a nesmí se příliš dlouho skladovat. Také jsem olej přelil z měděného poháru do skla. Sklo je pořád ještě to nejlepší. Lepší než měď. Ale i keramiku bych připustil, uzavřenou lnem a včelím voskem, žádnou pryskyřici.“

Když se mu dodané esence vubec nezamlouvaly - a to se stávalo, jak se dá tušit, častěji - dovezl si Johann Maria plody a destiloval je prostě sám. Bylo to nehorázně náročné. Ještě v 19. století byl import citrusových plodu do západní Evropy předmětem pozitivního veřejného rozruchu.

„K Farinovi dorazily úžasné věci“, proklamovaly při takovéto příležitosti noviny Gazette de Cologne. Matky držely své děti u oken továrny na parfémy, aby se maličcí mohli nadýchat vůně plodů. „Z toho budete zdraví“, ujištovaly děti, intuitivně vědíce, že tehdy dosud neznámé vitamíny posilují obranyschopnost organizmu.