HISTORIE » Císař a král
Císař a král

Farinův působivý seznam slavných zákazníků.

Roku 1738 se na dobu 14 dní zdržovali v Kolíně dva vídenští komorníci. Pánové se ubytovali u bratří Farinů, aby zprostředkovali obchod pro jeho nejjasnější Milost Karla VI. Rakouského. Císař neměl žádné mužské potomky. Coby dědičku trůnu a budoucí císařovnu Habsburky ovládané Svaté říše římské národa německého si zvolil svou nejstarší dceru Marii Terezii. Tuto svou nejvyšší vůli vyjádřil již roku 1713 v takzvané Pragmatické sankci. Avšak k prosazení sankce po své smrti potřeboval záruky říšských knížat. Farinova Eau de Cologne měla zastoupit funkci důležitého olfaktorického (čichového) argumentu na této cestě. Na rozkaz císaře mělo na podporu sankce 36 adres obdržet po flakónku slavné vůně.

Johann Baptist, zakladatel firmy, po odchodu císařských vyslanců úpěl. „Jeden rok z toho můžete žít“, stěžoval si matce v Santa Maria Maggiore na náklady za pohoštění. Nejenže bratr Johann za účelem demonstrace Eau de Cologne pozval pány přivyklé exkluzivnímu životnímu stylu do gobelínového sálu ve výstavním patře mateřského domu, kde byli pohoštěni vínem a kandovaným ovocem. Poskytl jim dva týdny ubytování se vším všudy, aby si mohli v klidu užívat pohodlného vídeňského života i v Kolíně. Zajisté, Fratelli Farina byli na něco takového zařízeni. Postupem času se stali jednou z nejvybranějších adres v Kolíně. Zahraniční obchodní vyslanci bydleli vždycky u nich.

Obchodní prostor v prvním nadzemním podlaží byl při nastěhování roku 1723 zřízen právě k takovýmto příležitostem. Až do 20. století Farinovi potomci tuto místnost zachovávali a přenášeli do všech novostaveb včetně štuku na stropě a na zdech. Avšak nebylo ono nákladné pohoštění císařských vyslanců přece jen už trochu moc? Neinvestovalo se do bratrovy "vodičky" příliš?


Skříňka v čínském stylu,
jež se dala složit do
velikosti kufru, sloužila
v 19. století k prezentaci
Eau de Cologne
na Dálném východě.

Ale investice se vyplatila. Johannův nos byl schopný čichat daleko do budoucnosti. Když totiž císař Karel VI. v roce 1740 zemřel, přidala se do okruhu Farinových zákazníků i jeho dcera Marie Terezie Rakouská, slavnostně povýšená na královnu Uher a Čech a z boží vůle budoucí římská císařovna.

Ovšem teď, když komorníci z Vídně stáli před ním, bylo především důležité vychválit dle všech pravidel umění veškeré přednosti Eau de Cologne. Johann Maria se tedy nyní jmenoval Jean Marie. Přijal pány coby Monsieur Farina, neboť při obchodování a ve společnosti se mluvilo francouzsky. Francouzština byla řeč vznešených lidí. Dámy se bavily Jean Marieovým italským akcentem, protahujícím sonorní vokály. Ale na všech dvorech v Německu, Rakousku nebo Rusku se hovořilo v tónech Versailles, jazykem bourbonského panovníka. Dvorní chování a etiketa, vysoká kultura reprezentace, jaká se pěstovala v domě francouzského krále, ovlivňovala všechny šlechtické domy Francie a Evropy. Tento absolutní monarcha a král všech křesťanů byl vzorem pro každého, komu záleželo na postavení a důležitosti.

Jean Marie se k tomuto světu počítal. Viděl sebe a svou i Eau de Cologne zcela zásadně spojenou se životem vysoké společnosti. Kdo chtěl být s touto společností obchodně zajedno, musel a chtěl se k ní přidat. V rozporu se zvyky panujícími v měšťanských domech si Jean Marie nechával každý den podávat čisté prádlo, kalhoty, košili a bílé punčochy. Zákazníky přijímal oblečený do nejjemnejších volánů, v košili a volánkovém fiží, hedvábném fraku a přezkových botách z té nejlepší kůže. Oblékal se ve francouzském krámu, byl zvyklý jej vychvalovat. Patřila k tomu i světle napudrovaná paruka. Trebaže se mu nelíbila - překážela mu ve volném pohybu a nevoněla příjemně -, patřila k vznešenému vzhledu a la mode.