HISTORIE » Biskup
Biskup

Od roku 1736 byl i kolínský kurfiřt Clemens August von Bayern stálým zákazníkem Fariny. Clemens August byl ve svých 23 letech jmenován kolínským arcibiskupem.Teprve o dva roky později byl vysvěcen na kněze. Takovýto „obrácený svět“ nebyl v době, kdy byl kolínský biskup, stejně jako biskupové v Mohuči či Trevíru, zatížen především politickými hodnostmi, žádnou výjimkou. Mladý pán pocházející z bavorského domu Wittelsbachu, zvyklý na mondénní život, miloval zajisté spíše světské než duchovní stránky svého úřadu.

Za rezidenci si zvolil, stejně jako jeho předchůdci, městečko Bonn na jihu rýnské zátoky. Se stavbou nové letní rezidence v Brühlu podle plánu Françoise de Cuvilliése se Clemens August katapultoval na architektonickou špici své doby. Zámek Augustusburg, zhruba na půli cesty mezi Bonnem a Kolínem, je jednou z nejpřepychovějších rokokových staveb, stvořených podle francouzských předobrazů.

Na zámku Augustusburg pořádal Clemens August skvělé oslavy, zde si nechal vzdávat holdy. Tělesné dobro regenta bylo tehdy předmětem veřejného zájmu. Podle hesla Ludvíka XV. Francouzského: L´Etat c´estmoi - stát jsem já byl panovník zosobněná veřejnost. Rovněž tělo kolínského kurfiřta bylo synonymem pro zdraví a sílu těla státu, přestože fyzické tělo Clemense Augusta nebylo zrovna v dokonalé kondici. „Pán pěti kostelů“ (Clemensi Augustovi se tak přezdívalo poté, co se stal v personální unii biskupem v Münsteru, Paderbornu, Kolíně, Hildesheimu a Osnabrücku) občas stoloval na veřejnosti. Z okolních galerií se mohli poddaní stát svědky nasycení jeho těla a krom toho i blahobytu knížete.


Ležící akt od Françoise Bouchera (1751)
z muzea  Wallraf-Richartz -Museum & Foundation
Corboud svědčí o zálibě v detailech tělesné 
a smyslové  rozkoše rokoka. Zobrazená je
jedna z metres  francouzského krále
Ludvíka XV., Louisa O ´ Murphy.

Ke šviháckému dekoru knížecího těla sloužila i Eau de Cologne. Na zámku Augustusburg sice byla i koupací vana, ale ta sloužila pouze k okrase. Mýt se nebylo obvyklé. Z oprávněného strachu před nákazou se lidé hlavně ve městech bez kanalizace používání vody vyhýbali. Zatímco mladé dámy z vyšší společnosti mohly v těchto hygienicky obtížných časech výhledově slíbit veskrze galantní požitek au naturelle, snažili se muži pozvednout svoji auru používáním toaletních vod. Oslnivě nablýskaný lesk osobního vyzařování obou pohlaví slibovala Farinova vůně. Jean Marie se s kolínským biskupem setkal již v Bruselu a v Mnichově. Knížecí komorník se Farinovi svěřil, že jeho pán parfém zná a jeho touha po něm je veliká. „Pokud ho používá on, nebojím se o budoucnost,“ jásal parfumér roku 1736 v dopise Barbierimu. O několik let později patřil Clemens August skutečně k Farinovým nejlepším zákazníkům. Jen pro osobní potřebu si nechal dodávat kolem 40 flakónků Eau de Cologne. To bylo celé jmění. Cena dvou flakónků - o velikosti cca. 220 mililitrů - odpovídala měsíčnímu platu jednoho z jeho úředníků. Denně kníže spotřeboval jeden flakónek. Přes Clemense Augusta navázal Jean Marie také trvalé spojení s bavorským knížecím dvorem. V 19. století se Farina za vlády Ludvíka I. a II. stal jedním z nejdůležitějších oficiálních bavorských královských dvorních dodavatelů.